Vladimír Páral se narodil 10. srpna 1932 v Praze. V Brně, kam se s rodiči přestěhoval, vystudoval gymnázium. Dva roky byl na Vysokém učení technickém. Odtud přešel na obor chemického inženýrství do Pardubic. Třináct let pracoval v chemickém průmyslu.
Své první dílo Šest pekelných nocí vydal pod pseudonymem Jan Laban. Mezi Páralova známá díla patří tzv. černá pentalogie (Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi, Profesionální žena), bílá pentalogie (Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak, Muka obraznosti). Pátá část bílé pentalogie čeká na napsání a vydání.
Páral napsal také několik Sci-fi (Pokušení A — Z, Romeo & Julie 2300, Válka s mnohozvířetem).
V devadesátých letech začal Páral psát knihy se sexuální tematikou (Dekameron 2000 aneb Láska v Praze, Kniha rozkoší, smíchu a radosti, Playgirls I, II).
Zatím poslední kniha vyšla Vladimíru Páralovi v roce 2014. Jmenuje se Kniha o biči a patří k těm knihám se sexuální tematikou. V rámci představení této knihy jsem měl možnost se s Vladimírem Páralem osobně setkat. Je to velice zajímavá osobnost s neobyčejným smyslem pro humor.

Ukázka z díla Soukromá vichřice
...
Už na rohožce Ádův polibek a ovšem jeho: „Co je k večeři?“i no přece ten sulc, kterýs' tak dlouho a neodbytně požadoval, až z něj povstal obřad; a Joža pobíhala kolem večeřícího Ády, kdybyste ho nechali, jedl by to z pekáče rukama a tak tumáš lžíci, strčit mu pod krk ubrousek, došla cibule a snad ještě trochu přisladit ocet; tři děcka by nemohla dát tólik práce, co tenhle mužský, achtymůjbože - těšila se Joža, jak Ádovi chutná, když spráskal půlku pekáče. V tichém pokoji tikaly hodiny po nebožtíku tatínkovi a ulicí chvílemi přejel vůz. V ušatém křesle pod stojací lampou podřimoval Áda v červeném županu čekaje na svou desátou hodinu, pak vstal, stoupl si za křeslo a: „Co čteš?“, což znamenalo: Nech už toho! a pak: „Už je deset, číčo,“ neboli: Pojď si se mnou lehnout! a již jeho dlaň naléhavě dřela šíjové obratle. A tak ještě zavřít okno v kuchyni a otevřít větračku v pokoji, zamknout a sobotní hygiena ústní vody, pessaru a broskvového krému, sotva Joža lehla, byla tu již jeho ruka a jeho „Číčo...,“ láska po deseti letech manželství, „Achtymůjbože...,“ vzdychla pak Joža; vděčnost za pozornost a za námahu dík. Nedělní ráno bez budíku znamená ovšem vstát dřív, trochu uklidit a přichystat Ádovi na židli čerstvé prádlo, ve skříni jemně voněla kdoulová jablka a mýdlo Coriolan. Kuře musí být ovšem zas na paprice, aspoň jednou tak to po čínsku.
...