Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek se narodil 15. září 1867 v Opavě. Studoval klasickou filogii v Praze (studia nedokončil). Jeho učitelem byl například T. G. Masaryk. V Brně si našel místo na poště vedle hlavního nádraží, kde setrval až do roku 1928.

Nejvýznamější Bezručovou básnickou sbírkou jsou Slzeské písně. Zde se Bezruč postavil do role obhájce a barda slezského lidu. Kritizoval poněmčování a křivení lidských povah. V jedné z nejpůsobivějších balad Maryčka Magdonová postavil Bezruč jakýsi pomník své matce, jejíž obětavost docenil až po její smrti.
Bezručovy básně byly zakazovány a kritizovány. Petr Bezruč byl během 1. světové války zatčen a postaven před vojenský soud pro podezření z velezrady.
Roku 1945 byl Bezručovi udělen titul Národní umělec.


Závěr svého života prožil v Kostelci na Hané. Petr Bezruč zemřel v olomoucké nemocnici ve věku devadesáti let 17. února 1958.



Ukázka z díla Slezské písně / Maryčka Magdonová
Maryčko, po straně ostré jsou skály,
podle nich kypí a utíká k Frydku
šumivá, divoká Ostravice.
Slyšíš ji, rozumíš, děvucho z hor?

Jeden skok nalevo, po všem je, po všem.
Černé tvé vlasy se na skále chytly,
bílé tvé ruce se zbarvily krví,
sbohem buď, Maryčko Magdonova!

Na Starých Hamrech na hřbitově při zdi
bez křížů, bez kvítí krčí se hroby.
Tam leží bez víry samovrazi.
Tam leží Maryčka Magdonova.