Ludvík Vaculík se narodil 23. června 1926 v Broumově. Jeho otec byl tesař. Jako mladý pracoval Vaculík ve Zlíně ve firmě Baťa.
V roce 1953 získal práci redaktora v nakladatelství Rudé právo.
Do doby než vystoupil na IV. sjezdu spisovatelů a kde přednesl slova kritizující vývoj poválečného Československa byl členem KSČ. Po této události byl ze strany vyloučen. V roce 1968 napsal Vaculík prohlášení 2000 slov, jež nakonec vedlo k jeho dvacetiletému zákazu publikování. Byl taktéž signatářem Charty 77.
Mezi nejznámější díla Ludvíka Vaculíka patří Sekyra (1966), Morčata (1970), výbory z fejetonů (Sólo pro psací stroj, Jaro je tady, Srpnový rok, Stará dáma se baví).
Zatím poslendí kniha Ludvíku Vaculíkovi vyšla v roce 2012 a jmenuje se Říp nevybuchl.

Ukázka z díla Sekyra
„Chlapci, ide po nás," řekla švagrová a měla po celou dobu hlavu vyvrácenu k zadnímu okénku.
Naše strojovna duněla.
Švagrová hlásila:
„Ide, íde, přidaj, to toho tam víc nemáš?"
V deseti vteřinách vyvalilo se nám na nohy úžasné vedro, cítil jsem, jak se plazí mezi mým a jejím stehnem. Silníce byla rovná, cáry rachotu zůstávaly daleko za námi. Před námi však zasvítilo červené světlo a blížilo se. Uvědomil jsem si, že v jednom místě opravuje se vozovka, takže je tam zúžený profil. Z druhé strany, nám doprotivky, přibližovalo se k zúženému profilu několik dvojic světel. Bratr snad ani neuvažoval a má všechno tak dokonale ve smyslech, ale s plnou rasancí vtrhl do úzkého místa. Byli jsme tu dřív, světla proti nám se zastavila.
Prohučeli jsme.
A hned nato zacpala zúţené místo vozidla, která jsme potkali.
Teprve za minutu švagrová ohlásila:
„Už projel!"