Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze. Studoval gymnázium, které však neodkončil z důvodu vysokého počtu zameškaných hodin. Živil se jako novinář v Rudém právu, poté v brněnské Rovnosti. V roce 1921 vstoupil do KSČ, ze které byl jakou spousta jeho vrstevníků v roce 1929 vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi.
První sbírku vydal v roce 1921 (Město v slzách). Jeho další sbírky jsou silně ovlivněny poetismem (Samá láska, Na vlnách TSF, Slavík zpívá špatně a Poštovní holub).
Ve své době slavný, ale po roce 1948 raději zapomínaný se stal soubor deseti básní Osm dní, které napsal po smrti prezidenta Masaryka. Za okupace psal alegorie. Z tohoto období jsou populární díla Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná a Kamenný most.
Po roce 1945 se Seifertova tvorba začala dotýkat stále širších oblastí a to nakonec vedlo k jeho zákazu, který trval 10 let.
V 70. a 80. letech napsal sbírky Morový sloup, Deštník z Piccadilly a Býti básníkem. Sbírka Býti básníkem je jeho posledním dílem, ve kterém se loučí se světem, rekapituluje svůj život, přemýšlí, co jako básník dokázal a dochází k názoru, že jeho život měl smysl, protože dával radost.
Během svého života byl Jaroslav Seifert jmenován národním umělcem, patřil mezi signatáře Charty 77 a v roce 1984 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu.
Jaroslav Seifert zemřel 10. ledna 1986. Státní pohřeb konaný v Rudolfinu hrozil přerůst v protikomunistickou manifestaci, a proto byla z příprav pohřbu vyloučena rodina. Jaroslav Seifert je pohřben v Kralupech nad Vltavou.

Ukázka z díla Býti básníkem
...
Pak jsem si dal do sklenky růžičku,
rozžal svíčku
a počal psát své první verše.

Jen vyšlehni, plameni slov,
a hoř,
ať si třeba popálím prsty!

Překvapivá metafora je víc
než zlatý prsten na ruce.
Ale ani Puchmajerův Rýmovník
nebyl mi nic platný.

Marně jsem sbíral myšlenky
a křečovitě zavřel oči,
abych zaslechl zázračný první verš.

Ve tmě však místo slov
zahlédl jsem ženský úsměv a ve větru
rozevláté vlasy.

Byl to můj vlastní osud.
Za ním jsem klopýtal bez dechu
celý život.