Na FreeHostingu Endora běží desítky tisíc webů. Přidejte se ještě dnes!

Vytvořit web zdarma

Na FreeHostingu Endora běží desítky tisíc webů. Přidejte se ještě dnes!

Vytvořit web zdarma

Česká literatura

Počátky české literatury Období národního obrození Předválečná, meziválečná a poválečná literatura Literatura po roce 1989 Autor o stránkách

Kvízy

Články

Ivan Olbracht

(1882 — 1952)

Ivan Olbracht

Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman se narodil 6. ledna 1882 v Semilách. Studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, nedokončil vysokou školu v Praze ani Berlíně, kde se snažil o studia práv a filosofie. V roce 1921 vstoupil do KSČ a působil jako komunistický novinář. Za své nepřiměřené revoluční názory byl dvakrát vězněn. V roce 1929 z KSČ vystoupil.
Olbrachtovo dílo je silně ovlivněno socialismem a revoltou proti měšťácké společnosti. Spoustu jeho děl je zasazeno do Podkarpatské Rusi, kde se usídlil ve vesnici Koločava. Olbrachtova díla z okolí Koločavy jsou oblíbená dodnes. Jsou to například knihy Golet v údolí, Země bez jména a především kniha Nikola Šuhaj Loupežník.
Velmi populární, zejména po roce 1948, se stalo Olbrachtovo dílo Anna proletářka. Napsal také několik knih pro děti a mládež: O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách, Ze starých letopisů a Biblické příběhy. V roce 1947 mu byl udělen titul národní umělec.
Kniha Nikola Šuhaj Loupežník se stala inspirací Miloši Šťedroňovi a Milanu Uhdemu, kteří podle ní napsali divadení hru pro brněnské divadlo Husa na provázku - Balada pro banditu.
Ivan Olbracht zemřel 30. prosince 1952 v Praze.

Ukázka z díla Nikola Šuhaj Loupežník
...
Když se Nikola skláněl pro lahev lihu u svých nohou, Ihnat Sopko se volně vzpřímil, vzal do ruky sekeru, a pomalu se protahuje, sekeru vzpažoval: „Ech, to mě dnes nějak bolí v kříži!“ Ale rázem svistla sekera dolů a její ostří se zaseklo do hlavy, která mu vystavovala celý týl i témě. Jura vystřelil. Vyskočil.
Adam ho zezadu chopil za ramena. Jasinko mu ťal zepředu po hlavě.
Ale jak se Jura vzpříčil a prohnul dozadu, chtěje se vyrvat Adamovi, ostří sekery hlavu nezasáhlo, škráblo jen čelo a ťalo plnou silou do života. Objevily se vnitřnosti.
Jura vypálil ještě jednou. Vyrval se a s otevřeným životem prchal. Jasinko se shýbl po jeho pušce a na šest kroků ho střelil do zad. Jura padl. Chvíli se zmítal, drásaje kamení a hryže zemi.
Skočili k Nikolovi, odhodláni dobít ho, projeví-li známku života. Ale když ho otočili naznak, viděli, že jeho oči již kalnějí.
Konec… Vyřízeno! Běželo jim hlavami.
...