Vítězslav Nezval se narodil 26. května 1900 v Biskoupkách na Moravě. Za 1. světové války byl odveden, ale záhy byl z armády propuštěn. Studoval právnickou fakultu v Brně, poté však přestoupil na filisofickou fakultu do Prahy. Byl redaktorem Masarykova slovníku, publikoval v Rudém právu, Lidových novinách, byl dramaturgem Osvobozeného divadla.
Velmi ho ovlivnily jeho cesty do SSSR, ale také do Itálie, Řecka a Francie. Po 2. světové válce byl velmi aktivním členem KSČ.
Mezi známé potistické sbírky V. Nezvala patří Edison, Pantomima nebo Básně noci. Nezvala také ovlivnil nově vzniklý směr surrealismus. Díla napsaná v tomto směru jsou taktéž velmi populární (Žena v množním čísle, Absolutní hrobař, Praha s prsty deště). Během Nezvalovy účasti v KSČ jeho díla nedosahovala takových kvalit. Jsou spíše na úrovni budovatelské poezie.

Nezval napsal mj. několik divadeních her z nichž nejznámější jsou Manon Lescaut, Milenci z kiosku a Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou.
Vítězslav Nezval zemřel v důsledku spály a srdečního infarktu 6. dubna 1958 v Praze.



Ukázka z díla Manon Lescaut / Manon je můj osud
Manon je můj osud Manon je můj osud
Manon je všecko co neznal jsem dosud
Manon je první a poslední můj hřích
Nepoznat Manon nemiloval bych
Manon je motýl Manon je včela
Manon je růže hozená do kostela
Manon je všecko co neztratí nikdy svůj pel
Manon je rozum který mi uletěl
Manon je dítě Manon je plavovláska
Manon je první a poslední má láska
Manon ach Manon Manon z Arrasu
Manon je moje umřít pro krásu...