Viktor Dyk se narodil 31. prosince 1877 v Pšovce u Mělníku. Studoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Za 1. světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti. Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů. V samostatném Československu se stal poslancem a později senátorem národně demokratické strany. Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce T. G. Masaryka a Edwarda Beneše.
Dyk se věnoval snad všem literárním žánrům. Už v prvních dílech se objevily pozdější znaky jeho poezie: krátké a sevřené verše podobné lidových říkadlům, překvapivé rýmy a pointy. Za zmínku stojí sbírky Síla života (1898), Lehké a těžké kroky (1915), Okno (1921) nebo Poslední rok (1922).
Populární je také Dykova próza. Vrcholným dílem jeho prózy se stala novela Krysař. Dyk napsal také několik divadelních her, nejlepší z nich se jmenuje Zmoudření dona Quijota.
Viktor Dyk byl také vášnivým a uznávaným šachistou.
Přední český autor zemřel nečekaně na srdeční mrtvici při koupání v Jaderském moři 14. května 1931.

Ukázka z díla Krysař
„A vaše jméno?“
„Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“ Muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou hlavou před vraty domu, v nichž se do soumraku bělala ženská postava. Hleděl na ni svýma temnýma, pátravýma očima. Byl vysoký a štíhlý, štíhlejší ještě ve svém přiléhavém sametovém kabátci a v úzkých nohavicích. Jeho ruce byly drobné a jemné jako ruce paní. Neměl při sobě ani zbraně ani hole, ač se zdálo, že přichází z daleka, po cestách, jež vždy jisty nebyly. Svíral zato něco dlouhého a ozdobného, co budilo zvědavost ženy, s kterou hovořil. Byla to píšťala cizokrajné práce, jaké dosud neviděla.
„Krysař,“ zasmála se žena ve dveřích. „Přicházíte včas do Hammeln. Není tu krysaře; zato krys je tu mnoho. Vysvětlete mi, krysaři, odkud se berou krysy? Nebývalo jich dříve, jak nám říkají. Je pravda,“ končila s úsměvem, „staří lidé míní, že svět je stále horší.“
Krysař pokrčil rameny.