Franz Kafka se narodil 3. července 1883 v Praze. Byl židovského původu a svá díla psal výhradně německy. Na přání svého otce vystudoval Kafka gymnázium a práva. Začal pracovat jako úředník u pojišťovny Assicurazioni Generali. Tahle práce ho však natolik vyčerpávala a ničila, že musel nastoupit do sanatoria.
Zajímavostí je, že svá díla psal Kafka v noci. Kupříkladu dílo Ortel (Das Urtiel) napsal za jedinou noc. Prvním velkým dílem se stal román Nezvěstný (Der Verschollene). Toto dílo je však nedokončené, protože se Kafka začal soustředit na psaní díla Proměna (Die Verwandlung). Za vrcholná díla Fraze Kafky jsou považovány knihy Proces (Der Prozess) a Zámek (Das Schloss).
Plodnou tvorbu ukončila Kafkova smrt. Zemřel 3. června 1923 na tuberkolózu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku. Kafka v závěti žádal, aby byla veškerá jeho tvorba zničena. Avšak díky jemu příteli Maxu Brodovi, který jeho prosbu porušil, byla většina děl vydána.

Ukázka z díla Proměna
Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jak pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývka a tak tak že úplně nesklouzla dolů. Jeho četné, vzhledem k ostatnímu objemu žalostně tenké nohy se mu bezmocně komíhaly před očima.Co se to se mnou stalo? pomyslel si. Nebyl to sen. Jeho pokoj, správný, jen trochu příliš malý lidský pokoj, spočíval klidně mezi čtyřmi dobře známými stěnami, Nad stolem, na němž byla rozložena vybalená kolekce vzorků soukenného zboží - Samsa byl obchodní cestující -, visel obrázek, který si nedávno vystřihl z jednoho ilustrovaného časopisu a zasadil do pěkného pozlaceného rámu. Představoval dámu, opatřenou kožešinovou čapkou a kožešinovým boa, jak vzpřímeně sedí a nastavuje divákovi těžký kožešinový rukávník, v němž se jí ztrácí celé předloktí.Řehořův pohled se pak obrátil k oknu a pošmourné počasí - bylo slyšet, jak kapky deště dopadají na okenní plech - ho naplnilo melancholií. Co kdybych si ještě trochu pospal a zapomněl na všechny blázniviny, pomyslel si, to však bylo naprosto neproveditelné, neboť byl zvyklý spát na pravém boku, v nynějším stavu se však do této polohy nemohl dostat. Ať sebou házel sebevětší silou na pravý bok, vždycky se zase zhoupl zpátky naznak. Zkoušel to snad stokrát, zavřel oči, aby se nemusel dívat na zmítající se nohy, a přestal, až když ucítil v boku lehkou, tupou bolest, jakou ještě nikdy nepocítil.