Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze. Po nedokončených studiích na gymnáziu, ze kterého byl vyloučen se začal učit drogistou. Chvíli pracoval jako bankovní úředník, ale záhy zaměstnání opustil. Začal prodávat psy a toulat se po Evropě. Prošel pěšky Slovensko, Uhry, Halíč, roznášel anarchistické letáky v severních Čechách.
Volby do říšské rady vyprovokovaly Haška k založení vlastní politické strany, za kterou i neúspěšně kandidoval (Strana mírného pokroku v mezích zákona). Během 1. světové války se dostal do ruského zajetí a tam se přihlásil do legií. V Rusku také vstoupil do komunistické strany.
Z počátku psal Hašek cestopisné povídky a humoresky. Za svůj život napsal Hašek asi 1200 povídek. Haškovo nejznámější dílo zůstalo však nedokončeno. Humoristický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války stidl dovést do čtvrtého dílu. Dílo ilustroval Josef Lada. Kniha byla doposud přeložena do 58 světových jazyků. Švejk byl také několikrát zfilmován. Nejvíc Švejka proslavil, a proslavil jím i sám sebe, herec Rudolf Hrušínský nejstarší.
Mezi další známá díla Jaroslava Haška patří Trampoty pana Tenkráta, Tři muži se žralokem, Mírová konference a další.
Jaroslav Hašek zemřel na ochrnutí srdce 3. ledna 1923 v Lipnici nad Sázanou. Poslední části Švejka diktoval ze své ložnice, protože sám už nebyl schopen psát.

Ukázka z díla Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války / V zázemí
„Tak nám zabili Ferdinanda,” řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.
Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
„Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?” otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.”
„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho.”
„Ježíšmarjá,” vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?”
„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu.”