Vladimír Holan se narodil 16. září 1905 v Praze. Studoval gymnázium, před maturitou mu vyšla jeho první sbírka Blouznivý vějíř. Později o této sbírce hovoříval jako o „hříchu mládí”. Pracoval jako úředník Penzijního ústavu v Praze.
Dlouhá léta žil v domě na Kampě, ve kterém byli nájemníci například Josef Dobrovský, Jan Werich nebo Jiří Voskovec. V letech 1939 — 1940 pracoval jako dramaturg Divadla E. F. Buriana.
Události vedoucí ke 2. světové válce a okupace samotná znamenaly pro Holana otřes a také zlom v jeho tvorbě. Z této doby jsou známé sbérky a básně (Září 1938, První testament, Terezka Planetová a Cesta Mraku).
V šedesátých letech napsal Holan sbírky básní (Bez názvu, Bolest, Na sotnách, Asképiovi kohouta, Předposlední a Sbohem?).
Velmi populární se stalo eho epické dílo Noc s Hamletem. Následoval „doslov” Noc s Ofélií.
V roce 1968 byl Holan jmenován národním umělcem.
Po smrti své dcery v roce 1977 ukončil svoji literární činnost.
Vladimír Holan zemřel 31. března 1980.

Ukázka z díla Noc s Hamletem
"Ale duši, jako sysla z díry, nevyženeš pitím,
neboť i když pomyslíš na tak prsatou,
že řekneš: do foroty - jsi stále ještě bytost,
zastavená v přechodném tvaru okřídlenou
nenávistí mezi mužem a ženou."