Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Praze. V roce 1924 ukončil obchodní školu a pracoval v informační kanceláři. Poté přešel k firmě, kde pracoval jako fakturant. Stal se vůdcem skautského oddílu. Ve funkci setrval 60 let a stal se tak jedním z nejstarších oddílových vedoucích na světě.
Foglarovou první doloženou publikací je povídka Vítězství (1923). V roce 1937 vyšlo první vydání knihy Hoši od Bobří řeky, kterou ilustroval Zdeněk Burian. Největší úspěch se začal rodit 17. prosince 1938. Vyšel první díl komiksu Rychlé šípy.
Do okupačního zákazu stihla Foglarovi vyjít díla Záhada hlavolamu, Chata v jezerní kotlině a Pod junáckou vlajkou.
V padesátých letech pracoval Foglar jako vychovatel na internátu. Po celou dobu ho na každém kroku sledovala StB.
Kvůli zákazům vyšla další foglarovka až v roce 1965 (Tajemná Řásnovka). Volně začaly vycházet Foglarovy knihy až po roce 1989.
Jaroslav Foglar zemřel 23. ledna 1999 ve věku 91 let.

Ukázka z díla Hoši od Bobří řeky / Objevení rokle
„Rychle – rychle sem,“ zavolal pojednou Mirek – divoch, ten rychlonohý chlapík, který byl všude napřed. „Objevil jsem něco.“ Vysoký a dosti pravidelný, i když nepěstěný les zde přechá zel znená hla v zarostlý há j, stá le neproniknutelnější. Jen s ná mahou bylo lze proniknout pichlavým křovím vpřed. „Jsem zde na okraji nějaké ská ly a někam dolů vede jaká si příkrá skluzavka,“ zvěstoval Mirek, téměř neviditelný v houští, prv- ním hochů m, kteří se k němu prodrali. „Ale nelze dohlédnout na její konec, pne se přes ni zase křo- ví. Je to jako nějaký tunel a vede asi do nějakého ú dolí.“ „To musíme vypá trat,“ volali hoši, kteří zatím i s Rikitanem přiběhli. „Spustíme se dolů .“ A Rikitan již vybaloval své dlouhé laso a dělal na jeho konci podivnou smyčku, která se nestahovala. Pak vlož il tuto smyčku Mirkovi pod ramena, ostatní uchopili zbývající dlouhou čá st lasa a Mirek byl spouštěn za veselých pozná - mek do zeleného nezná ma. „Kdyby ti tam někdo chtěl dá t pohlavek, tak na ná s pískni,“ povzbuzoval jej Jirka. „To písknu, to písknu,“ bylo ještě slyšet Mírka. „A kdybys tam našel nějakou perníkovou chajdu, tak neza- pomeň, ž e se tady nahoře dře člověk, který se s tebou před chvílí rozdělil o poslední buchtu,“ řehonil se největší z hochů . „Křoví se nad Mirkem brzo zavřelo. Hoši zmlkli a pomalu spouštěli zatíž ené lano. Najednou napětí provazu povolilo Byl také nejvyšší čas, na- hoře několik hochů s Rikitanem drž elo provaz již za poslední kousek. „Slá va – jsem dole,“ vykřikl rozjařeně nahoru Mirek, ač jej hoši vů bec neviděli.