Na FreeHostingu Endora běží desítky tisíc webů. Přidejte se ještě dnes!

Vytvořit web zdarma

Na FreeHostingu Endora běží desítky tisíc webů. Přidejte se ještě dnes!

Vytvořit web zdarma

Česká literatura

Počátky české literatury Období národního obrození Předválečná, meziválečná a poválečná literatura Literatura po roce 1989 Autor o stránkách

Kvízy

Články

Bohumil Hrabal

(1914 — 1997)

Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně. Po maturitě se zapsal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium dokončil po 2. světové válce. V roce 1949 nastoupil do kladenských oceláren, kde setrval až do úrazu, který se mu přihodil v roce 1952. Pracoval také jako kulisák v divadle S. K. Neumanna.
Jeho literární začátky byly velmi těžké. I přes to, že měl díla dokončena — nevycházela (např. Skřivánci na niti). Přes to všechno se Hrabal rozhodl, že bude v literární tvorbě pokračovat. A kupodivu to přineslo dobrý výsledek. Nejprve mu vyšlo dílo Perlička na dně, záhy na to Pábitelé. Velký úspěch přišel s vydáním díla Ostře sledované vlaky (1965). Podle této knihy byl o rok později natočen stejnojmenný film, který režiséru Jiřímu Menzelovi vynesl Oscara.
V době normalizace se však stal Hrabal nežádoucím. Vyrovnal se s tím po svém. Stáhl se ústraní a psal. V této době vznikají jeho další slavná díla, která byla taktéž často zfilmována — Postřižiny (1976), Slavnosti sněženek (1978), Krasosmutnění (1979), Obsluhoval jsem anglického krále (1980), Příliš hlučná samota (1980).
Po listopadu 1989 se zájem o Hrabala začal znovu zvyšovat. Jeho díla vycházela v nových vydáních. Hrabal se však psaní nových knih nevěnoval.
Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997. Vypadl z nemocničního okna, když údajně krmil holuby.

Ukázka z díla Postřižiny
...
A naklonila jsem se a z hlubiny jsem viděla, jak strýc Pepin je tak malinký, jen andělíček s hlavou a rukama, podivila jsem se, že jsem až doteďka měla dojem, že strýc Pepin má husté kučeravé vlasy, ale teď jsem viděla, jak ke mně stoupá plešatá hlava s řídkým věncem vlasů, teď ta hlava se položila na samý obrubník, zpod sebe vytáhla druhou dlaň a zachytila se obrubně, podíval se na mě a jeho obličej taky zářil štěstím. Vytáhl se na komín, a jako by ani nevěděl, jednu ruku založil do pasu a druhou si stínil oči.
- Sakra, švagrová, - řekl s obdivem, - tady by bylo pěkný beobachtungštele neboli pozorovatelna.
- Anóbrž rozhledna, - dodala jsem.
- Prdlačky! Rozhledna je pro civilisty, ale pozorovatelna anóbrž beobachtungštele je pro vojsko, pro vojsko, který je ve válce a sleduje pohyby nepřítele!
Švagrová, jak jste inteligentní krasavice, tak tohle kdyby slyšel hejtman Tonser, tak vás pleští šavlí a zařve na vás: Jebem vám čurce nadrobno! - Pepinku, - řekla jsem a špláchala si nohy ve studánce vzduchu.
...