Karel Havlíček se narodil 31. října 1821 v Borové. Vystudoval gymnázium, po vyloučení ze školy, na které studoval teologii, si našel místo vychovatele v Rusku.
Nadšení pro Rusko velmi záhy opadlo. To se podepsalo na jeho díle Obrazy z Rus (1843—1846). Po návratu do rodné země se věnoval novinářské práci. Roku 1848 si založil vlastní noviny — Národní noviny. Když byly Národní noviny zakázány, založil časopis Slovan. Ten byl však vydáván pouze rok, protože jej postihl stejný osud jako Národní noviny. Závěrem roku 1851 byl ve vyhnanství v Brixenu. Ve vyhnanství napsal svá nejslavnější díla — Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra.
Všechny tyto knihy byly vydány až po Halvíčkově smrti. Po návratu z Brixenu mu zemřela žena Julie. Sám Havlíček onemocněl tuberkulózou a rok po návratu z Brixenu v Praze umírá (29. července 1856).
Při jeho pohřbu mu prý Božena Němcová na rakev položila trnovou korunu, která značila jeho utrpení.






Ukázka z díla Král Lávra
Způsobil tam s basou králi čistou věc,
jak na bále pustil po strunách smyčec,
tu řve basa, až všechno přehluší:
„Král Lávra má dlouhé oslí uši,
král je ušatec!"

Král dal hned Červíčka s basou vyhodit,
bylo však již pozdě basu oběsit,
a tajemství, pro něž lazebníci
umírali jsou na šibenici,
rozneslo se v lid.