Svatopluk Čech se narodil 21. února 1846 v Ostředku u Benešova. Už za studií přispíval svými články do almanachu Ruch a do časopisu Květy. Velmi rád cestoval. Navštívil Chrovatsko, Dánsko, Itálii, Francii nebo Kavkaz. Psal eposy, satiru, povídky, fejetony a romány. Stal se jedním z průkopníků české sci—fi. Jak již bylo zmíněno — Čech rád cestoval. Například své dojmy z Kavkazu sepsal v romantický epos Čerkes (1857). Z Dánska sepsal krásný historický epos Dagmar (1884). Zřejmě nejslavnějšími Čechovými díly jsou však tzv. broučkiády (Pravý výlet Páně Broučkův do Měsíce a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století). Svým dílem ovlivnil další generace básníků. Jeho poklidné stáří prožívané v okolí Prahy ukončila smrt 23. února 1908. Je po něm pojmenován Čechův most v Praze, sady s jeho sochou na pražských Vinohradech a několik ulic v různých českých městech. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě.

Ukázka z díla Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století

… Chtěl rychle přeběhnout ke Kozí ulici, ale bylo pozdě. Z Dlouhé třídy vyrazilo několik jezdců máchajících dlouhými kopími na nichž se třepetaly korouhvičky s červeným křížem. Vítězní křižáci! Pan brouček, seznav, že prchnouti již nemůže, ve smrtelných úzkostech klesl na kolena a zvolal německy: „Milost! Jsem Němec! Jsem katolík!“„Zabte Němce papežence!“ vzkřikli jezdcové česky skoro jedněmi ústy a jeden napřáhl kopí po panu domácím. Ten uskočil a zvolal teď česky: „I propánaboha – vždyť nejsem němec ani katolík! Jsem Čech a husita!“ …