Český básník a prozaik Karel Hynek Mácha se narodil 16. listopadu 1810 v Praze, v rodině zchudlého mlynářského stárka a později krupaře.
Už od Máchova mládí se na něm projevovaly dvě stránky jeho osobnosti. Ta "spořádaná" ho přivedla na studia — gymnázium (1824—1830), filisofie (1824—1830), práva (1824—1830) a po nich nástup na místo advokátního koncipienta (od 1. 10. 1836). Romantická část Máchovy osobnosti byla viditelnější. Mácha byl nápadnou postavou - v rozevlátém plášti a s plnovousem byl nepřehlédnutelný i pro lidi, kteří ho osobně neznali.
Často také podnikal výlety — jednou dokonce šel pěšky přes Aply do Itálie. Ze svých cest si pečlivě zapisoval poznámky.
Jeho velkou zálibou bylo divadlo. Vyhovovalo jeho potřebě sebevyjádření. Hrával ve Stavovském divadle a byl členem Tylovy skupiny v Kajetánském divadle. Tam se také seznámil se svojí osudovou láskou Lori Šomkovou. Zajímavostí je, že Mácha se pomaličku stával hlavní hvězdou souboru, ale Lori, musela s divadlem na Máchův příkaz přestat. S Lori čekal Mácha syna, plánovala se i svatba, ale k té už nedošlo.
Mnoho toho Mácha za svůj krátný život nenapsal. Přesto to však stačilo k tomu, aby se zařadil mezi naše největší básníky. Prvním významným dílem byla básnická próza Pouť krkonošská (1833 - 1834). Máchovo nejslavnější dílo vyšlo pouhý rok před jeho smrtí. Nese název Máj. V době, kdy česká literatura měla plnit především osvětový, výchovný a vlastenecký účel, nebylo toto dílo pochopeno a přijato. Mácha byl obviňován jako nihilista.
Mezi další významná díla patří Křivoklát (1837), Cikáni (1857) a Obrazy z mého života (Večer na Bezdězu a Marinky byly otištěny jednotlivě v roce 1834). Karel Hynek zemřel 6. listopadu v Litoměřicích, pravděpodobně na následky infekce z vody, kterou pil při hašení požáru. Protože byla obava ze šíření nákazy, bylo jeho datum úmrtí na úřední listině o jeden den posunuto. Z tohoto důvodu je na náhrobku uvedeno datum úmrtí již 5. listopadu. Pohřeb se konal na litoměřickém hřbitově 8. listopadu 1836. Druhý Máchův pohřeb 7. května 1939 na Vyšehradském hřbitově se stal národní manifestací proti nacismu.
Politování hodné je to, že jeho smrt přerušila jeho nadějnou kariéru. Patrně by se stal básníkem evropského formátu.

Ukázka z díla Máj
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.