Jan Amos Komenský, posléze přezdívaný jako učitel národů, se s největší pravděpodobností narodil v Nivnici na Moravě 28. března 1592. Po návratu ze studií se stal správcem školy v Přerově a posléze knězem ve Fulneku. O jeho sbírku materiálů, které shromažďoval pro vědeckou práci přišel, když prchal z Fulneku před drancujícími španělskými vojáky. V Přerově mu v době morové epidemie zemřela žena i obě děti. Ale přes všechny tyto chmury vydává v roce 1623 své nejslavnější dílo - Labyrint světa a ráj srdce. Roku 1628 ho však postihla další pohroma. Musel definitivně opustit Čechy. Přestěhoval se do polského Lešna. Připravoval latinsko-český a česko-latinský slovník a mnoho dalších prací, v nichž chtěl shrnout současný stav některých vědních oborů. Dílo Brána jazyků otevřená (1631) je takovou malou encyklopedií, na které navazuje Orbis sensualium pictus - Svět v obrazech (1658). Základy pedagogiky Komenský sepsal v díle Velká didaktika (1657).
Stal se biskupem Jednoty bratrské právě v roce, kdy byl podepsán westfálský mír, který na dlouhá léta přidělil české země Habsburkům (1648). V tomtéž roce mu zemřela jeho druhá žena. Své pocity sepsal do knihy Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1650).
Jeho život potkávala pohroma za pohromou. Tou největší byl snad požár v polském Lešnu. Ten prakticky zničil vše, co Komenský vlastnil. Shořela také jeho knihovna, rukopisy a tiskárna Jednoty bratrské. Opět tedy začínal psát od začátku. V Amsterdamu, kam se uchýlil se věnoval pedagogice a také přípravě díla Všeobecná porada o nápravě věcí lidských. Tímto dílem chtěl završit své celoživotní snažení o systematizaci lidského vědění, avšak se mu toto dílo nepodařilo dokončit.
Zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterdamu, kde je i pohřben.

Ukázka z díla Labyrint světa a ráj srdce / Poutník dostal Všudybuda za vůdce
I vyšel sem do sebe sám a ohlédati se počal, mysle, odkud a jak začíti. V tom ihned nevím, kde se tu vezme člověk jakýsi křepkého chodu, obratného vzhledu a řeči hbité, takže se mi nohy, oči, jazyk, vše na obrtlíku míti zdál. Ten přivina se ke mně, odkud a kam bych měřil, dotazoval se. Já, že sem z domu svého vyšel a v světě se provandrovati a něco zkusiti umysl mám.
Schváliv mi to: "kde pak vůdce jakého máš?" řekl. Já odpověděl: "Žádného nemám, Bohu a svým očím se důvěřuji, že mne nezavedou." "Nespravíš nic," řekl on. "Slýchal-lis kdy co o Kreténském labyrintu?" "Slýchal cosi," dím. On zase: "Zázrak světa byl, stavení z tak mnoha pokojů, příhrad, průchodišť vzdělané, že kdo se bez průvodčího do něho pustil, vždycky sem a tam chodě a motaje se, nikdy ven netrefil. Ale to žert byl proti tomu, jak sám světa tohoto labyrint, zvláště nyní, spořádán jest. Neradímť, věř mně zkušenému, samotně se tam pouštěti." "A kde pak takového vůdce vzíti mám?" řekl sem. Odpověděl: " Já sem na to, abych takové, kteří něco shlédnouti a zkusiti žádají, prováděl a jim, kde co jest, ukazoval: protož sem tobě také vstříc vyšel." Já podivě se: " I kdo jsi ty," řekl sem, "můj milý?" Odpověděl: "Jméno mé jest Všezvěd, příjmím Všudybud, kterýž všechen svět procházím, do všech koutů nahlédám, na každého člověka řeči a činy se vyptávám; co zjevného jest, vše spatřuji, co tajného, vše slídím a stíhám, sumou beze mne nic se díti nemá, ke všemu dohlédati má jest povinnost: a ty půjdeš-li za mnou, uvedu tě do mnohých tajných míst, kamž by ty sic nikdá netrefil."